Rozhovor s vedoucí projektu Andreou Průchovou

„Výzkum by měl oslovovat a propojovat obory i lidi“

Během našeho setkání Andrea Průchová prozradila, na čem výzkumný tým Laterny magiky aktuálně pracuje, co vše je v plánu, jak probíhá spolupráce se zahraničními institucemi, ale také jak ona sama pohlíží na fenomén Laterny magiky. V neposlední řadě přibližuje, co vedení rozsáhlého výzkumného projektu obnáší.

Co obnáší tvá práce na výzkumném projektu Laterna magika?
Jako vedoucí projektu se musím věnovat zejména tomu, abych seřídila organizačně a komunikačně všechny složky a všechny týmy, jež mají spolupracovat. Tím pádem na mně závisí, abych sledovala práci každého týmu – co se konkrétně děje ve které fázi výzkumu. Koordinuji mezi sebou historický tým, který sestává z mnoha členů jak z NFA, tak z FF UK – jsem v kontaktu s Lucií Česálkovou a Kateřinou Svatoňovou, ale také s týmem historiků, kteří mají na starosti rozhovory s pamětníky. Mojí úlohou v rámci komunikace s týmem historiků je sledovat jejich práci podle harmonogramu, vědět, že například stíháme dokončit včas rozhovory, že máme sesbíraný materiál a můžeme ho začít analyzovat. Průběžně se snažím zajišťovat jim veškerou institucionální podporu tak, aby pro svou práci měli dobré podmínky, aby s nimi komunikovaly jednotlivé archivy, aby jim zpřístupnily materiály navíc, více jim pomohly, nechaly je například bádat déle…

Zároveň se snažím o to, aby dobře fungovala komunikace s Národním divadlem, což je, myslím si, pro historický tým to nejzásadnější. V komunikaci se současnou Laternou magikou nám významně pomáhá její PR Lucie Kocourková, díky jejíž podpoře můžeme docházet do archivu, dostáváme kontakty na pamětníky, konzultujeme technické otázky. Lucie a vedoucí uměleckého souboru Laterny Pavel Knolle rovněž intenzivně zprostředkovávají kontakt se současným tanečním souborem, protože tanečníky potřebujeme k natáčení pohybu, jejž má na starosti tým pod vedením Roman Berky z Institutu intermédií na ČVUT. Potřebujeme, aby se celý soubor od techniků přes tanečníky až po vedení nadchnul pro tento projekt, což se stalo. Pokud by tahle komunikace a dobrá spolupráce nefungovala, tak nevím, jak by se náš projekt mohl odehrát.

Jak funguje komunikace s týmem, který má na starosti filmový materiál?
Ve filmovém týmu působí výhradně lidé z Národního filmového archivu, na digitalizaci zvuku pracujeme externě s Davidem Šmitmajerem. Většina činnosti se však odehrává v Národním filmovém archivu. Máme dvě filmové manipulantky, které pracují výhradně na tomto projektu. Pro mě je tedy důležité, abych věděla, že postup zpracování filmového materiálu probíhá, jak má. Iniciuji společné schůzky mezi filmovým a historickým týmem a sleduji, zda a jak komunikace probíhá, zda si týmy vzájemně rozumí, sdílí společně materiály. Úkolem filmového týmu je po celou dobu od začátku do konce projektu, po celé čtyři roky, kontinuálně pracovat na nakoukávání materiálu, jeho popisování, čištění, uchování a pak na základě priorit historického týmu na jeho digitalizaci. V případě práce filmového týmu na sobě nejsou „naštosované“ jednotlivé výzkumné fáze, jako je tomu u historického týmu, kde se již začíná psát publikace a vznikají odborné studie. Práce je zde kontinuální, i když začíná být čím dál náročnější vzhledem k tomu, kolik materiálu potřebujeme prozkoumat na základě výzkumných priorit, které jsme si určili.

Mohla bys popsat také zapojení ČVUT a sdružení CESNET?
ČVUT a CESNET se starají o datovou podporu projektu, zabezpečení výzkumných dat a v případě ČVUT o vznik multimediálních dat. V tuto chvíli jsme nejvíce řešili snímání pohybů tanečníků Laterny magiky, jež bude probíhat ještě několikrát. Na mně bylo, abych akci iniciovala a spolupráci domluvila s Národním divadlem. Příkladem toho, jak se navzájem propojuje multimediální tým ČVUT s historickým týmem je nastavení priorit, u kterých představení nasnímat pohyb tanečníků, protože jsou zajímavé z hlediska choreografie a toho, jak tanec a obraz fungovaly společně.

Co se týče spolupráce s CESNETem, zde jde o vytvoření popisu dat pro historický materiál, který se skládá z archiválií, rozhovorů vedených metodou orální historie, z popisu filmového materiálu, popisují se rovněž zvuk a multimediální data. Ke každému typu dat jsme museli dedikovat člověka, jenž spravuje popis a komunikuje s CESNETem. Zajišťuji funkční komunikaci a zjišťuji, zda všichni mají přístup k potřebným datům.

Jak probíhá prezentace projektu směrem k veřejnosti?
Starala jsem se o vytvoření webových stránek, o jejich navržení, správu a obsah a následně vše komunikovala v koordinaci s PR Národního filmového archivu tak, abychom projekt mohli představit na tiskové konferenci, která se ve spolupráci s Laternou magikou konala v březnu letošního roku na Nové scéně Národního divadla. Když se zajímají odborníci, média nebo laická veřejnost o náš projekt, snažím se jejich dotazy co nejlépe zodpovědět, případně je předávám dále k jednotlivým členům týmu.

Plánované výstupy jsi již zmínila. Můžeš je více popsat?
Jsou trojího druhu. První jsou badatelské, vědecké výstupy spíše odborného rázu. Budou publikovány čtyři studie, z nichž jedna bude věnována prezentaci Laterny magiky v zahraničí na Expu v Bruselu 58 a Montrealu 67. Dále se bude psát o Laterně magice jako multimediálním dílu, kdy budou zkoumány jednotlivé složky – jak spolu média komunikovala, jak se postupně rozvíjela technologie. Rovněž vzniknou studie o hudbě a o tanci. Tyto čtyři studie se pokusíme publikovat nejen v České republice, ale také v zahraničí.

Vznikne česko-anglická publikace k výstavě, která bude psána populárnějším způsobem. Výstavu budeme prezentovat na jaře 2019 v brněnském Domě umění a na podzim 2019 v Praze v galerii Meetfactory. Výstava se spíše než na historii a vývoj díla Laterny magiky zaměří na několik pozoruhodných fenoménů v rámci technologií – třeba na práci se zvukem v prostoru nebo na práci s multiplicitou obrazu. Vybereme si několik komunikačních postupů, jež byly pro Laternu specifické, a ty představíme. Nechceme vytvářet historickou výstavu, ale dát tyto principy do komunikace se současným výtvarným uměním. Vznikne tedy jakási konverzace a ukáže se, že to, s čím Laterna magika přišla, je v současnosti něčím běžně používaným v soudobém výtvarném umění. Budeme usilovat o to, abychom výstavu dostali do zahraničí, zároveň bychom rádi přizvali zahraničního umělce či umělkyni, kteří budou s fenoménem Laterny magiky pracovat.

Třetím výstupem bude digitální sbírka, jež bude zahrnovat data, o která se staráme – tedy to, co v současné době digitalizujeme, rozhovory s pamětníky, jež pořizujeme, multimediální data a tak dále. Momentálně se bavíme o podobě a možnostech zpřístupnění takové sbírky.

Jaké výzvy a jaká úskalí zaznamenáváš u tohoto projektu?
Myslím si, že největší výzvou projektu je naše úspěšná komunikace uvnitř týmu. Každý přicházíme s jiným teoretickým vybavením a jinou výzkumnou zkušeností. Domnívám se ale, že je nezbytné, aby přesně tento typ projektu vznikal. Laterna magika je zajímavý kulturní fenomén, jenž nebude jen archivován, ale bude i odborně interpretován. A to nejen prostřednictvím jedné filmovědné perspektivy jako v případě filmového archivu, ale i na mediálně-archeologické rovině. Pro nás je výzvou ukázat, že takovýto výzkum je v současné společnosti běžný a žádaný. Velmi důležitá je rovněž prezentace a způsob komunikace projektu. Celý projekt včetně webových stránek by měl fungovat tak, že člověka inspiruje, je informativní a zároveň zábavný, dobře vypadá a komunikuje věc současným vizuálním jazykem.

Výzkum by měl oslovovat a propojovat obory i lidi a přitahovat jejich zájem. V tom je pro mě největší výzva: Ukázat, že výzkum je něco, co je důležité a není odtržené od společnosti. Bavíme se o něčem z nedávné minulosti, co stále existuje, silně utváří současnost a může přitáhnout veřejnost. Náš projekt by mohl ukázat, že práce vědců je důležitá a že spolu umíme komunikovat a pracovat napříč institucemi. Pokud se vše podaří dotáhnout do konce, myslím, že projekt může být ukázkou toho, že věda je důležitá a přitažlivá pro veřejnost.

Největší úskalí může být v tom, že se nebudeme umět spokojit s tím, že jsme probádali jen část. Musíme si nastavit přesná kritéria a limity, říct si, co konkrétně a kolik je toho důležitého prozkoumat a stát si za svými rozhodnutími. Protože materiálu je nepřeberné množství, velká část je ve špatné kvalitě, nikdy nebude digitalizována, část jsme museli skartovat. To, co vytváříme, není nějaký fakt, pravda, je to jedna možná interpretace a zároveň interpretace omezeného celku.

Co pro tebe osobně znamená fenomén Laterny magiky?
Pro mě Laterna nebyla fenoménem, který bych intenzivněji vnímala a věnovala se mu. Byla pro mě vždycky pozoruhodná politickým kontextem: jak vznikla, v jaké době a jak odlišně se v období socialismu s Laternou pracovalo v politickém smyslu doma a v zahraničí. Pro mě to byla otázka zajímavé, komplikované politické paměti té instituce. To mi přišlo jako palčivý problém, jenž stojí za to odhalovat.

Čím je pro tebe Laterna magika zajímavá z profesního hlediska?
V tuhle chvíli, kdy člověk zná jednotlivé složky díla Laterny magiky, nedokážu si představit, kolik lidské energie a umění společné komunikace muselo stát dát ten stroj dohromady, vybudovat ho a neustále inovovat. Jestli byla jedna dekáda silnější a další slabší, to už je jiná věc, ale tady jde o umění mezioborové spolupráce.

Také si myslím, že Laternu magiku stojí za to sledovat z hlediska určitého kultu osobnosti, ať už Josefa Svobody nebo Alfréda Radoka, kdy je vidět, jak jeden člověk může zanechat silnou stopu v současné vizuální kultuře. Stejně jako přemýšlet nad tím, co znamená práce s vlastní imaginací a kreativitou, kdy si někdo dokáže představit technologie, jež nejsou v dané době dostupné. Kde vznikají tyto vize budoucnosti, které oni dávali dohromady? Je pro mě zajímavé přemýšlet nad tím, odkud se bere imaginace typu absolutní inovace.

Fenoménu Laterny magiky a tomu, co vzniklo, je věnována stále malá pozornost. Je jasné, že Laterna má za sebou nejhvězdnější období. Teď se musí vypořádávat s novými technologiemi a přijít s imaginací, s novým obrazem. Myslím si, že bychom jí v tom mohli pomoct, přitáhnout k souboru pozornost a rozproudit novou debatu. Ukázat nejen, proč byl tenhle fenomén důležitý v minulosti, ale třeba i proč je důležitý v současnosti.

Jak důležitá je pro tento projekt spolupráce se zahraničními institucemi?
Je naprosto klíčová. V současné době v České republice neexistuje projekt podobného charakteru. Nikdy se nedělal, jeho vznik je náročný, je pionýrský ve své propojenosti a v tom, že vytváří nové nástroje pro stará data. Doma se na kolegy, kteří by již měli takovouto výzkumnou zkušenost, nemůžeme příliš obracet, a proto komunikujeme se zahraničím. Z tohoto důvodu byly v projektu psány zahraniční cesty, které absolvovali zástupci týmu z NFA, ať už z historické části projektu nebo z té, jež se zabývá prací s filmovým materiálem. Cestovali jsme do Spojených států do Library of Congress, setkali jsme se se zástupci MoMy a dalších filmových a kulturních institucí, navštívili jsme konference v Německu, Holandsku, abychom se od druhých učili.

Během cest jsme však zjistili, že takovýto projekt neexistuje ani v zahraničí a je o něj strašně velký zájem. Ve chvíli, kdy říkáme, jaké máme materiály, jaký volíme badatelský postup, na čem aktuálně pracujeme a jaké by měly být naše výsledky, se ukazuje, že potenciálně bychom mohli být ti, za kterými se bude cestovat a od nichž se druzí budou učit. Pro nás to bylo překvapení a rovněž to ukazuje obrovský potenciál projektu v mezinárodním měřítku. V současnosti komunikujeme s mnoha institucemi, kurátory a vědci, kteří chtějí, abychom je informovali o tom, jak projekt vypadá a sdíleli jeho výsledky. Proto si myslím, že je extrémně důležitá jeho propagace a komunikace v zahraničí. Je klíčové, že webové stránky i katalog k výstavě budou mít také svou anglickou podobu.

Zahraničí je pro nás kruciální, protože hledáme inspiraci u projektů, jež jsou podobného charakteru. Hodně zajímavé byly sbírky performancí a divadel. V New Yorku bylo přínosné setkání s místními filmovými kurátory, kteří nám ukázali specifickou úlohu kurátora digitální sbírky, který sbírku sleduje po celou její cestu k divákovi, pečuje o ni, když je archivována i vystavována. Nejen že zprocesuje určitou zápůjčku, ale je garantem interpretace díla. To mi přijde perfektní a vize, že i tato naše sbírka bude mít svého kurátora, je strašně důležitá.

Zároveň se na nás obracejí instituce, které samy bádají o Laterně magice. Jsme schopni jim již poskytnout nějaké informace či materiály v rámci zavedených procesů, což je radost. Člověk vidí, že by náš projekt takto do budoucna mohl fungovat a my se mohli stát klíčovým zdrojem informací o zásadním kulturním, uměleckém a technologickém fenoménu.

Rozhovor vedla v červnu 2017 Veronika Zýková.