Setkání s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou

„Laterna magika je paradoxní spojení experimentu a konzervativizmu“

Dne 6. ledna 2017 se v promítacím sálu Národního filmového archivu na Žižkově uskutečnilo natáčení videorozhovoru s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou.

Autor hudby k desítkám filmů a televizních inscenací po studiích hry na varhany a kompozice na pražské Státní konzervatoři absolvoval HAMU v oboru kompozice. Jako klávesista působil nejprve ve Skupině Františka Ringo Čecha, poté jako kapelník Kardinálů. Složil hudbu k písním Hany Hegerové, Evy Pilarové, Zory Jandové ad. Byl spoluproducentem prvního českého nastudování Mše Leonarda Bernsteina. Pro řadu divadelních scén zkomponoval opery, operety a muzikály. Aktuálně je jeho domovskou scénou Městské divadlo v Brně.

Dne 9. února 1995 měl premiéru multimediální balet Casanova v režii Juraje Jakubiska, k němuž Zdenek Merta složil hudbu. Inscenace byla na repertoáru Nové scény Národního divadla osmnáct let. Derniéru měla 26. října 2013. Právě kolem práce na hudbě ke Casanovovi se točil videorozhovor, ve kterém však zazněly i zajímavé postřehy a vzpomínky Zdenka Merty nejen na minulost Laterny magiky.

Zdenek Merta byl u vzniku ambiciózní inscenace Casanova od samého počátku, protože se s režisérem Jurajem Jakubiskem přátelil a oba tvůrci tak byli v úzkém kontaktu. Při přípravách Casanovy se střetly různé představy tvůrců, „nikdo ale neřešil, jak tyto všechny představy zkompletovat“. Choreograf Jean-Pierre Aviotte svou choreografii předpřipravoval na zcela odlišnou hudbu, komunikaci navíc ztěžovalo, že neuměl anglicky. Práce na Casanovovi byla pro Zdenka Mertu velmi mimořádnou a silnou zkušeností. Specifičnost vícesložkové Laterny magiky jej naučila komunikovat, „znát názory svých spolupracovníků, přemýšlet víc do hloubky a předpokládat víc“. Jednotícím charakterem hudby ke Casanovovi byl velký zvuk. Paradoxně byla reprodukovaná hudba k inscenaci pouštěna potichu, aby návštěvníky nerušila. Zvukaři však příkaz, aby intenzita hudby měla nízkou úroveň, porušovali. Hudbě v Laterně by podle skladatele prospělo, pokud by vznikala s mnohem větším předstihem a výrazně více se na ní stavělo: „Myslím si, že výsledky některých představení by byly mnohem lepší, kdyby se řídily trošku víc intuicí a něčím abstraktním, jako je hudba.“

Jako dítě byl Zdenek Merta uchvácen Revue z bedny. Ovšem když v 80. letech chodil na všechny premiéry divadel, která chtěla vypovídat o tehdejší době, Laterna magika mezi ně nepatřila, protože byla uměním pro umění. Skladatel v rozhovoru zmiňuje obrovskou sílu značky Laterny magiky, která byla cizinci hojně navštěvována, ale zároveň byla odkloněna od skutečného světa. Hovoří o paradoxním spojení experimentu a konzervativizmu. Bylo sympatické, že Laterna měla svobodu a dělali v ní vynikající tvůrci. Z Laterny se však stala instituce, která potřebovala zaujmout široké publikum ze zahraničí, přičemž ale podle Mertova názoru zároveň chtěla pokračovat v experimentech: „Byl to částečně experiment a částečně estráda pro cizince.“ Technokracie postupně dovedla Laternu magiku k tomu, že ztrácí chuť divadla, kde „krev, pot a slzy“ tvoří herecký výkon.