Laterna magika se s obrovským mezinárodním ohlasem poprvé představila na světové výstavě EXPO v roce 1958 v Bruselu. U zrodu tohoto unikátního divadla stáli režisér Alfréd Radok a scénograf Josef Svoboda, kteří integrovali filmový obraz s výstupy živých herců nebo tanečníků. Po založení stálého souboru a pražské scény rozvíjela principy divadla celá řada významných tvůrčích osobností – režisérů, choreografů, výtvarníků a hudebních skladatelů. Vzniklo více než třicet představení a různých experimentálních projektů, s úspěchem uváděných nejen v Praze, ale téměř po celém světě.Co vlastně Laterna magika je? Nejstručněji řečeno: synchronní spojení divadla a filmu. V Laterně – stejně jako ve snu – není nic nemožné. Základním pravidlem je naprostá svoboda scénografických i inscenačních postupů. Pražská Laterna magika ji už několik desetiletí soustavně rozvíjí a je díky tomu jejím neoficiálním ambasadorem v zahraničí. S nástupem nejmodernějších technologií se možnosti propojení filmové fikce a jevištní akce mohutně rozšířily. Například poslední multimediální inscenace CUBE představuje návrat ke „klasické” Laterně ve smyslu prostého spojení tance a vizuálního umění zprostředkovaného projekcí. Zároveň však drží krok s dobou, když využívá možnosti nejsoučasnější technologie videomappingu.
Zdroj: Laterna magika
Alfréd Radok
1914–1976
Zakladatel Laterny magiky, jeden z nejvýznamnějších českých a evropských režisérů druhé poloviny 20. století. Působil v Divadle 5. května, v Národním divadle, v Městských divadlech pražských. Svou poetikou navázal na divadelní avantgardu, obzvláště na E. F. Buriana. Usiloval o komplexní využití všech jevištních složek k dosažení co nejúčinnější atmosféry, často s prvky expresivní bizarnosti. Herce vedl k psychologicky přesvědčivému ztvárnění postavy. Věnoval se činohře, opeře a operetě. V hudebních inscenacích se snažil o vyjádření hudby vizuálními prostředky. Svůj režijní talent uplatnil i ve filmu (například snímky Daleká cesta, Divotvorný klobouk, Dědeček automobil).
1914–1976
Zakladatel Laterny magiky, jeden z nejvýznamnějších českých a evropských režisérů druhé poloviny 20. století. Působil v Divadle 5. května, v Národním divadle, v Městských divadlech pražských. Svou poetikou navázal na divadelní avantgardu, obzvláště na E. F. Buriana. Usiloval o komplexní využití všech jevištních složek k dosažení co nejúčinnější atmosféry, často s prvky expresivní bizarnosti. Herce vedl k psychologicky přesvědčivému ztvárnění postavy. Věnoval se činohře, opeře a operetě. V hudebních inscenacích se snažil o vyjádření hudby vizuálními prostředky. Svůj režijní talent uplatnil i ve filmu (například snímky Daleká cesta, Divotvorný klobouk, Dědeček automobil).
Josef Svoboda
1920–2002
Patřil mezi špičkové světové scénografy, proslul jako zakladatel tzv. režijní scénografie. Stal se spoluzakladatelem Laterny magiky a proslul například jako tvůrce prvního polyekranu (systém paralelního promítání na více projekčních ploch, jenž je propojený s jevištní akcí). Osobitým přístupem ke scénografii zasáhl pronikavě do vývoje tohoto odvětví výtvarného umění. Ve svém díle (kolem 600 inscenací) na nejvýznamnějších jevištích světa vždy dokázal nalézt prostor, který spolu s textem, hudbou, hereckým a tanečním projevem vytváří neobyčejnou harmonii. Kromě řady domácích vyznamenání obdržel také množství ocenění a čestných titulů v zahraničí.
1920–2002
Patřil mezi špičkové světové scénografy, proslul jako zakladatel tzv. režijní scénografie. Stal se spoluzakladatelem Laterny magiky a proslul například jako tvůrce prvního polyekranu (systém paralelního promítání na více projekčních ploch, jenž je propojený s jevištní akcí). Osobitým přístupem ke scénografii zasáhl pronikavě do vývoje tohoto odvětví výtvarného umění. Ve svém díle (kolem 600 inscenací) na nejvýznamnějších jevištích světa vždy dokázal nalézt prostor, který spolu s textem, hudbou, hereckým a tanečním projevem vytváří neobyčejnou harmonii. Kromě řady domácích vyznamenání obdržel také množství ocenění a čestných titulů v zahraničí.